29.9. 2025 Mladá fronta DNES
Jedním z inspirativních všestranných hudebníků, kteří se na Svátky hudby pravidelně vracejí, je Radek Baborák. Mezinárodní kariéru vyhledávaného hráče na lesní roh, která jej dovedla mimo jiné až k Berlínským filharmonikům, rozvinul v českých podmínkách směrem k dirigování, pedagogice i managementu. Založil vlastní komorní soubory, symfonické těleso i festival a s vervou se pustil také do budování platforem na podporu mladých hudebníků. Jak se podle Radka Baboráka proměňuje energie orchestru, když do něj vstoupí mladý talent, a co mu osobně přináší vedení, mentorování a spolupráce s novou generací interpretů?
Mnozí mladí hudebníci touží zahrát si a prožít skladby symfonického repertoáru.
Příležitostí k tomu jsou třeba orchestrální akademie, které většina orchestrů má. Dochází k oboustrannému obohacení. Mladí přinesou novou energii a něco se mohou přiučit a zjistit, jestli je budoucí služba orchestrům to pravé pro ně, anebo se rozhodnou pro jinou kariéru. Třeba jako pedagogové, komorní hráči, sólisté. Anebo to nějak nakombinují. Já jsem si zkusil obojí a z mé zkušenosti mohu říct, že jedno bez druhého by bylo pro mě nemyslitelné. Zvlášť nyní, když diriguji. Pro zkušené orchestrální matadory je dobré, když mají vedle sebe mládí, kterému mohou předat zkušenosti, které se jinak, než praxí nedají získat. Začal jsem učit už jako dvacetiletý v Itálii, ve Fondazione Arturo Toscanini, a tenkrát byli všichni moji studenti starší než já.
Pak jsem strávil pár let na HAMU a naposledy v Barenboim-Said Akademii v Berlíně. V podstatě všude ve světě, kde koncertuji, dávám i takzvané masterclassy nebo workshopy. A jsem mentorem MenARTu, kde vedu soubory a orchestry z českých zušek. Všude je to pro mne nesmírné obohacení. Vyprávět studentům o hudbě, jak ji pochopit, najít určité zásady, které zjednodušeně řečeno jejich výkon zlepšují. Pro mě je to ten profesně nejlépe strávený čas.
