KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ

soprán

Vážení přátelé. První dva ročníky projektu MenArt jasně ukázaly, že radost z hudby, chtění se dozvědět a naučit víc a v neposlední řadě kolektivní a smysluplná práce může obohatit a posunout všechny. Model pedagog-žák-mentor představuje ideální spojení, které při správném a citlivém vedení může znamenat zásadní posun už na základních uměleckých školách. Jsem šťastná, že mohu být i v následujícím ročníku již potřetí mentorkou dalším stipendistům - mladým lidem, kteří mě svým nadšením a houževnatostí přesvědčují, že to má smysl.

Sopranistka Kateřina Kněžíková je jednou z nejperspektivnějších pěvkyní mladé generace pohybující se převážně v lyricko-koloraturním oboru. Ve svém portfoliu zaujme širokým repertoárem; učit se nové věci a neustále kultivovat svůj hlasový vývoj patří totiž k její přirozenosti. Věnuje se interpretaci barokních a klasicistních děl, operám 19. století, ale i soudobé hudbě. Neodmyslitelnou součástí jejích aktivit jsou i písňové recitály – ostatně písně považuje za své hudební kořeny, k operním áriím prý vedla cesta právě přes ně. Možná proto byl právě její hlas vybrán pro poslední oficiální verzi české národní hymny, jež vznikla v roce 2008 s orchestrem Národního divadla pod vedením Jiřího Bělohlávka. 

Rodačka z Bohumína absolvovala Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu AMU v Praze ve třídě Jiřiny Přívratské. V roce 2006 se stala stálou členkou Opery Národního divadla, v současné době zde vystupuje např. v inscenacích Poprask v opeře, Romeo a Julie či Kouzelná flétna. Její angažmá však zahrnují i celou řadu mimopražských divadel (nejčastěji v Ostravě, Brně, Plzni a Liberci), představila se publiku na řadě festivalů u nás i v zahraničí a má za sebou spolupráci s předními orchestrálními tělesy, řadou skvělých dirigentů (Jiří Bělohlávek, Serge Baudo, Manfred Honeck, Jiří Hrůša, Václav Luks, Tomáš Netopil, Asher Fisch či Enrique Mazzola) i režisérů (Karl-Ernst Herrmann, Jiří Heřman, Linda Keprtová aj.).

K nepřehlédnutelným momentům v její hudební dráze patří velmi ceněné záskoky za indisponované kolegyně – velký ohlas sklidilo např. její zastoupení americké sopranistky Ailyn Pérez na novoročním koncertě České filharmonie po boku Adama Plachetky, jejího manžela. Vytvořila řadu nahrávek – pro Český rozhlas, televizní stanici Mezzo, Harmonia mundi či Supraphon. Naposled vyniká na dramaturgicky objevné nahrávce Kytice Bohuslava Martinů se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod vedením Tomáše Netopila. Svou skvělou pěveckou i hereckou formu plně uplatňuje v brněnském Národním divadle v Rossiniho komedii Hrabě Ory, ceněné hudební události minulé sezóny.

Předat své zkušenosti a postřehy ze své praxe nejmladším talentům si poprvé vyzkoušela na mistrovských kurzech v rámci festivalu Jarmily Novotné v Litni. A jak sama říká, opera musí dostat šanci – je to stále živý organismus: „Nesmíme ustrnout – je třeba o žánr opery stále pečovat, rozvíjet ho, starat se o nástupce... Je to naše povinnost.“