JAN FIŠER

housle

Projekt MenArt, který unikátně propojuje „tvůrčí čtyřúhelník“ – mladý umělec – mentor – pedagog – rodič, již vrámci prvního ročníku prokázal, že jde o šťastnou symbiózu. Spojuje totiž vsobě prvky výuky, veřejného vystoupení ale i přátelského setkání slidmi, kteří všichni milují hudbu. Takže mimo veškeré technické a odborné aspekty se zde společně učíme nejen prostřednictvím hudby mluvit a ideálně také něco říkat, ale hlavně říkat něco jeden druhému, a to ve všech významech toho slova… Je mi ctí, že mohu vrámci třetího ročníku již podruhé stát na cestě nablízko mladých talentů.

Jan Fišer patří mezi nejvýraznější představitele generace mladých českých houslistů. Má za sebou spoustu úspěchů z mnoha mezinárodních soutěží a zkušeností ze spolupráce s celou řadou předních domácích i zahraničních orchestrů. Šíře jeho aktivit ho jednoznačně řadí mezi všestranné umělce. Vedle své hlavní náplně koncertního mistra orchestru PKF — Prague Philharmonia (v letošní sezoně již čtrnáctým rokem) je totiž také vyhledávaným sólistou a komorním hráčem, a to nejen na housle, ale též violu, a v posledních letech se prosazuje rovněž jako umělecký vedoucí a dirigent. A aby toho nebylo málo, založil spolu s klavíristou Ivem Kahánkem a violoncellistou Tomášem Jamníkem Dvořákovo trio považované za jeden z vůbec nejlepších českých komorních souborů.

Hudba byla nedílnou součástí jeho života od narození. Otec Jiří Fišer, vynikající houslista a dnes skvělý pedagog, byl členem Sukova komorního orchestru a primáriem Doležalova kvarteta, maminka zpívala a tančila v rokycanském folklorním souboru, mladší bratr Jakub, rovněž hráč na housle a violu, je dnes primáriem Bennewitzova kvarteta. Jan Fišer studoval na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Jaroslava Foltýna, v roce 2003 absolvoval proslulou School of Music na Carnegie Mellon University, kde byl žákem Andrese Cárdenese. Své vzdělání si rozšiřoval i na mnoha mistrovských kurzech, mj. u Stephena B. Shippse, Pinchase Zukermana, Gila Shahama či Josepha Silversteina. 

Kromě svého domovského orchestru PKF — Prague Philharmonia spolupracuje s řadou orchestrů, velký úspěch měl zejména jeho debut s Pittsburgh Symphony Orchestra (2000) či na festivalu Pražské jaro s Talichovým komorním orchestrem. Jako sólista se představil na festivalech ve Švýcarsku (Murten Classics), Španělsku (Pau Casals International Music Festival) či USA (Brevard Music Festival). V roli koncertního mistra hostoval u BBC Symphony Orchestra, České filharmonie, Bayerische Staatsphilharmonie – Bamberger Symphoniker, Deutsche Radio Philharmonie Saarbrücken – Kaiserslautern či Orquesta Clásica Santa Cecilia Madrid. Jako jeden z pěti laureátů se podílel na CD Pocta Jaroslavu Kocianovi k 40. ročníku Kocianovy mezinárodní houslové soutěže.

Jan Fišer díky bohatým zkušenostem s hraním se symfonickým orchestrem, komorním souborem i se sólovým vystupováním (a svou roli sehrává jistě i jeho dirigentská praxe) dokáže hledat pokud možno co nejlepší rovnováhu mezi technickou precizností a hudebním výrazem, charakterem interpretovaného. Jak sám říká, „nesmí se ustrnout na nějakém přepečlivém ošetřování jednoho každého tónu. … Je důležité hledat balanc mezi tím, co si můžu dovolit já, co mi dovolí nástroj, kam až mohu zajít v souvislosti s interpretovanou skladbou a třeba akustikou sálu…“ S cestou k takové balanci může zásadně pomoct učitel, pokud svým žákům umožní tříbit si názory: „Vztah mezi učitelem a žákem by měl být vždycky o dialogu. Učitel by měl podněcovat studentovo myšlení a ptát se ho, proč to tak hraje a jak to chce hrát.“