Dominika Špalková

a divadlo drak

Mám ráda společně vytvořený prostor otevřený inspiraci, intuici a imaginaci. V tvůrčím procesu nacházím a rozvíjím to, co umí každý nejlíp. Kde je jeho potenciál, kterým může přispět ke společnému tvůrčímu procesu při vzniku inscenace? Jsou v nás ještě území, která nejsou objevená nebo prozkoumaná? Těším se na společný dobrodružný lov i trpělivé sběračství v lese, v otevřené krajině i na poli… divadelní tvorby.

Dominika Špalková získala v roce 1997 titul MgA. na Divadelní akademii múzických umění v Praze, kde také externě vyučovala. V roce 2010-15 absolvovala na katedře teorie a kritiky DAMU doktorské studium, v jehož rámci byla v roce 2012 na tříměsíční stáži v New Yorku. Je zakladatelkou občanského sdružení Poco a poco animato, kde pracovala jako ředitelka a dramaturgyně. Vedla také několik ročníků festivalu nového divadla Velká inventura v Hradci Králové a regionální kola Slam poetry. Taktéž jako ředitelka a dramaturgyně vedla Open Air Program Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové (2010-13). Je jedním z iniciátorů obnovení činnosti Mezinárodního institutu figurálního divadla při Divadle Drak, což je platforma, která se věnuje experimentu, výzkumu a vzdělávání. S Divadlem Drak úzce spolupracuje. Mezi lety 2010 – 2019 byla nejprve jeho dramaturgyní a poté uměleckou ředitelkou.

Svou profesionální kariéru zahájila jako inspicientka v Klicperově divadle v Hradci Králové, působila jako moderátorka, dramaturgyně a pracovala jako pedagog na základní umělecké škole. V Hradci Králové iniciovala a koordinovala site-specific projekty: Chemické safari/Dekontaminační stezka v bývalé továrně na skelná vlákna Vertex (2007) a Nábřeží vody (2009), organizovala česko-polskou výměnnou výstavu To samo tylko innaczej Wroclaw/Hradec Králové (2009) a performanci Living fountain v Metz/Francie (2010). Podílela se na vzniku a fungování galerie ve veřejném prostoru Walk thrue gallery a na sérii guerillových přednášek o fenoménech současného umění Performing identity.

Získala Česko-slovenskou Cenu Divadelních novin (2015) za spoluautorství námětu a koncepce inscenace Labyrint světa a ráj srdce podle J. A. Komenského (Divadlo Drak). 

Jako dramaturgyně se v Divadle Drak podílela na několika inscenacích. S Posledním trikem Georgese Mélièse (2014, režisér Jiří Havelka), se s Divadlem Drak zúčastnila řady festivalů v ČR i zahraničí. Jako dramaturgyně stojí také za divadelně tanečním představením Fragmenty milostných obrazů (2017), které vzniklo v koprodukci se skupinou Spitfire Company. 

V roce 2018 byla spolukurátorkou výstavy Včela ve Sladovně v Písku. Společně s Miřenkou Čechovou se ve stejném rocce podílela na ročním projektu Family therapy a následné spolurežii inscenace !O! v Pragovce. V roce 2019 byla spolukurátorkou výstavy s názvem A co potom, slone? věnované výtvarnici a autroce knih pro děti Daisy Mrázkové. V roce 2019 režírovala v Divadle Drak inscenaci A na noze pevnina a ve spolurežii s Miřenkou Čechovou inscenaci Zeď podle stejnojmenné knihy Petra Síse. Pro Divadlo Drak připravovala dramaturgii festivalového programu v rámci Mezinárodního festivalu divadlo evropských regionů a je iniciátorkou nových a vynalézavých nápadů pro činnost a aktivity divadla.

„Těším se na skupinu, které je blízký autorský přístup, princip hry a kolektivní tvorba. Ráda bych podpořila ty, kteří mají chuť udělat autorské představení, chtěli by se mnou vést dialog a také v mezidobí pracovat pilně samostatně. Mohu nabídnout zkušenosti z profesionálního divadla, ale mám pochopení pro podmínky ZUŠ. Budu mít radost, když se vzájemně obohatíme a budeme sdílet naše zkušenosti a myšlení o divadle. Doufám, že tím studenti a jejich pedagog nabydou větší jistotu, hlubší motivaci a čerstvou chuť k jejich další práci.

V rámci naší spolupráce bychom společně prozkoumali všechny fáze inscenačního procesu až k výstupu pro veřejnost. Zaměřili bychom se na režii, dramaturgii, herectví, scénografii, kostým, lightdesign, použití hudby v inscenaci, pohyb, zkrátka bychom během společné práce a našich setkávání prošli jednotlivé složky, které tvoří divadelní inscenaci. Ale není nutné mít hned velké ambice. Klidně může vzniknout představení složené z drobných výstupů nebo v nedivadelním prostředí. TVORBĚ OTEVŘENO!“